Historie

V únoru 1946 se konala v Lanškrouně malá kulturní slavnost. V domě č. 38 v ulici Svatopluka Čecha byla otevřena veřejná obecní knihovna. Ve dvou místnostech na první čtenáře čekalo 391 knih, které si lanškrounští občané sami sebrali. Prvním lanškrounským knihovníkem byla pan Eduard Hill. Zachovaná čísla prozrazují, i kolik měla začínající knihovna čtenářů. V roce 1947 to bylo 535 a v následujícím roce po počátečním nadšení už pouze 354. Tak skromné byly začátky lanškrounské veřejné knihovny. Už jen málokdo si na ně pamatuje. O něco živější jsou určitě vzpomínky na dobu, kdy se knihovna stěhovala do bývalého obchodu na spodní straně náměstí a kde začala roku 1955 pracovat jako první profesionální knihovnice paní Růžena Horáková. Dalším důležitým mezníkem pro knihovnu byl rok 1958, kdy se měla možnost přemístit do místností budovy děkanství na náměstí A. Jiráska. Knihovna tak získala užitnou plochu větší než 200m². V přízemí vznikla půjčovna pro děti a sklad a v poschodí půjčovna, sklad a sál na pořádání akcí.

Rozrůstající se práce v knihovně si vyžádala další pracovní síly. V roce 1960 to byla už třetí posila na celý úvazek, touto novou knihovnicí byla paní Anna Nováková. V roce 1970 byla pověřena funkcí ředitelky Jana Dušková, která nastoupila do lanškrounské knihovny jako knihovnice už v roce 1962.

V letech 1983-1986 proběhla v knihovně rozsáhlá přestavba a rozšíření prostor o část přilehlého domu, takže dnes knihovna disponuje prostorami více než desetkrát většími než v době svého vzniku.

Knihovna prošla několika vývojovými etapami, z nichž každá byla něčím specifická. Počáteční období bylo charakterizováno hledáním cesty, knihovna byla pouze půjčovnou několika stovek a později tisíců knih a cestu do ní nacházeli lidé, kteří se postupně do Lanškrouna stěhovali. Později knihovna vzhledem ke svému postavení jako jediného nejstabilnějšího kulturního zařízení ve městě začala vedle vlastního půjčování knih organizovat kulturní činnost v širším rozsahu. Kromě přednášek a besed to byly i poznávací zájezdy, soutěže pro děti, zájmové kroužky a další doplňkové akce, které jsou dnes v okruhu zájmu jiných kulturních zařízení. Další období je charakterizované systematickým doplňováním fondu více zaměřeným na naučnou literaturu, budování soustavy katalogů, svůj řád dostala práce s dětmi a mládeží a knihovna plnila i regionální funkci pro knihovny v okolních obcích.

Knihovna prošla i těžkými lety normalizace, kdy z regálů musely zmizet knihy L. Vaculíka, M. Kundery, J. Škvoreckého, J. Čepa,  J. Demla a desítky dalších našich i světových autorů. Největší změnou, kterou lanškrounská knihovna zaznamenala ve své novější historii, byl samozřejmě listopad 1989. Bylo potřeba vytvořit podmínky pro to, aby byla knihovna nejen kulturní institucí, shromažďující a poskytující zájemcům kulturní hodnoty – literaturu, ale i významným informačním centrem, které pohotově reaguje na potřeby vývoje společnosti. Podle dlouhodobého záměru automatizace a rozvoje informačních možností následovalo šest roků intenzivní časově i odborně náročně práce za běžného provozu knihovny. A výsledek? Postupně mizely z půjčoven lístkové katalogy, které celá desetiletí podávaly přehled o knihovním fondu, a byly nahrazeny operativnějším a více vypovídajícím elektronickým katalogem. Už v září 1997 během celostátní akce Týden knihoven jsme poprvé umožnili zájemcům z řad čtenářů i ostatních občanů připojení na Internet. V té době to ještě nebyla zdaleka samozřejmost, a tak knihovna patřila mezi první vlaštovky v našem městě. V červnu 1999 byly odstraněny i poslední ruční práce spojené s evidencí fondu, čtenářů a výpůjček a celý provoz knihovny byl automatizován. Od roku 2005 používá knihovna knihovní systém Clavius.

Městská knihovna se snaží naplnit obsah poslání veřejné knihovny, jak je formulován v Manifestu Unesco o veřejných knihovnách. „Veřejná knihovna je místním informačním střediskem zabývajícím se zpřístupňováním všech druhů vědomostí a informací svým uživatelům.


-->