V únoru 1946 se konala v Lanškrouně malá kulturní slavnost. V domě č. 38 v ulici Svatopluka Čecha byla otevřena veřejná obecní knihovna. Ve dvou místnostech na první čtenáře čekalo 391 knih, které si lanškrounští občané sami sebrali. Prvním lanškrounským knihovníkem byla pan Eduard Hill. Zachovaná čísla prozrazují, i kolik měla začínající knihovna čtenářů. V roce 1947 to bylo 535 a v následujícím roce po počátečním nadšení už pouze 354. Tak skromné byly začátky lanškrounské veřejné knihovny. Už jen málokdo si na ně pamatuje.

Knihovna prošla několika vývojovými etapami, z nichž každá byla něčím specifická. Počáteční období bylo charakterizováno hledáním cesty, knihovna byla pouze půjčovnou několika stovek a později tisíců knih a cestu do ní nacházeli lidé, kteří se postupně do Lanškrouna stěhovali. Později knihovna vzhledem ke svému postavení jako jediného nejstabilnějšího kulturního zařízení ve městě začala vedle vlastního půjčování knih organizovat kulturní činnost v širším rozsahu.

Rozrůstající se práce v knihovně si vyžádala další pracovní síly. V roce 1960 to byla už třetí posila na celý úvazek, touto novou knihovnicí byla paní Anna Nováková. V roce 1970 byla pověřena funkcí ředitelky Jana Dušková, která nastoupila do lanškrounské knihovny jako knihovnice už v roce 1962.

Knihovna prošla i těžkými lety normalizace, kdy z regálů musely zmizet knihy L. Vaculíka, M. Kundery, J. Škvoreckého, J. Čepa,  J. Demla a desítky dalších našich i světových autorů. Největší změnou, kterou lanškrounská knihovna zaznamenala ve své novější historii, byl samozřejmě listopad 1989. Bylo potřeba vytvořit podmínky pro to, aby byla knihovna nejen kulturní institucí, shromažďující a poskytující zájemcům kulturní hodnoty – literaturu, ale i významným informačním centrem, které pohotově reaguje na potřeby vývoje společnosti.

V letech 1983-1986 proběhla v knihovně rozsáhlá přestavba a rozšíření prostor o část přilehlého domu, takže dnes knihovna disponuje prostorami více než desetkrát většími než v době svého vzniku.

Městská knihovna se snaží naplnit obsah poslání veřejné knihovny, jak je formulován v Manifestu UNESCO o veřejných knihovnách.

„Veřejná knihovna je místní bránou do světa vědomostí a základním předpokladem celoživotního vzdělávání, nezávislého rozhodování a kulturního rozvoje jednotlivců i společenských skupin."